tradicni_indicka_svatba_ruce
Inspirace, Svatební noviny

Zajímavé svatební zvyky ze světa

Svatební zvyky z našich končin jistě znáš – koláčky, rozbíjení talíře, bílé šaty, společné krmení lžičkou nebo házení kyticí. Co se ale podívat na svatební zvyky ve světě. Buďme rádi za naše rozbíjení talířů nebo únosy nevěsty, protože v jiných zemích jsou některé zvyky fakt síla. Těmito tradicemi pobavíš nejen sebe, ale můžeš jimi pobavit i svatebčany ve svatebních novinách.

1000x200-v02.jpg

Jiný kraj, jiný mrav…

V Afghánistánu odřízne muž ženě pramen vlasů a vyhodí nad ní list stromu, tímto je žena prohlášena za mužovu nevěstu.

V Albánii má ženich i nevěsta každý obřad zvlášť a vidí se jen pár hodin.
Beduínské dívky začnou šít své svatební šaty ve věku devíti let a ukončí své šití v době svatby, kdy jim je 14-15 let.

V Belgii se několik dní před obřadem pořádají velkolepé přípitky doprovázené bouchnutím do stolu, které má odehnat případné zlé duchy.

V Číně jedí novomanželé jednu velkou, dlouhou nudli, která jim má zaručit dlouhý šťastný vztah.

V Indii se tradiční svatba neobejde bez velkolepé ohňové show, kdy se pomocí házení různých předmětů do ohně uprostřed obřadu obměkčuje bohyně štěstí.

V Korei hází hosté na nevěstu ořechy a švestky a čím více jich chytí, tím více bude mít potomků.

Ve Švédsku musí všichni přítomní muži políbit nevěstu, aby to nebylo ženichovi líto, tak jeho zase musí políbit všechny přítomné ženy.

V Turecku se kamarádky nevěsty podepisují do svých bot a ta která bude mít jméno nejvíce rozmazané se brzy vdá.

Ve Skotsku musí mladá dívka podstoupit tradici očernění, než se navlékne do bílých šatů. Svědci a nejbližší přátelé nejprve nastávající nevěstu unesou, pak na ni vylijí černou hmotu smíchanou ze zkažených vajec, popela a mléka a nasypou na ni peří. Je zvykem, že aby se nevěsta nebránila, klidně ji na ulici uvážou ke sloupu a očernění se pak stává veřejnou zábavou. Takto pohaněná nevěsta pak musí v peří a celá černá navštívit alespoň deset hospod v okolí a všude něco popít.

V Indonésii si tři dny a tři noci před svatbou nesmějí ani ženich, ani nevěsta dojít na toaletu. Hlídají je všichni příbuzní a mají zákaz jíst a pít. Test odolnosti je tu proto, aby vyzkoušel jejich vůli přečkat těžkosti v manželství.

Při svatbě ve Venezuele si ženich a nevěsta musí často slib věrnosti a oddanosti zazpívat. Obzvlášť zábavné to bývá v případě, kdy oba zúčastnění postrádají hudební sluch.

Na vesnicích ve Francii můžou novomanželé zapomenout na nějakou svatební noc. Večer po svatbě se totiž novomanželům pod okna postaví všichni jejich kamarádi a příbuzní, kteří tlučou lžícemi a naběračkami do prázdných hrnců, zvoní na zvonky a pískají na píšťalky. Nepřestanou, dokud je nevěsta nepozve dál, a neodejdou, dokud nesnědí a nevypijí všechno, co najdou. Těžko říct, co je horší, protože další francouzskou tradicí je po svatební hostině posbírat všechny zbytky ze stolu a hodit je do záchodové mísy, ze které potom musí nevěsta i ženich pít.

V Nizozemí musí být korková zátka od prvního otevřeného šampaňského svatební oslavy uložena pod polštář novomanželů při jejich svatební noci. To jim má zaručit spokojený sexuální život.

V Německu se v předvečer obřadu koná neformální oslava, tzv. “Polterabend”. Během večera se rozbije porcelánové nádobí a pár musí společně ze země posbírat střepy.

Ve Španělsku si pár během svatebního obřadu navzájem vyměňuje 13 mincí, tzv. “arras”. Symbolizují sdílení všeho, co dvojice nabude v budoucnosti.

Španělská tradice předávání 13 zlatých mincí arras (zdroj: dreamstime.com)

Na západním pobřeží Afriky v Mauretánii si potrpí na baculaté nevěsty. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby je však jejich nastávající neposílali do „tukových farem“. Tam prý mají nabrat na objemu a kráse.

V Keni při odchodu nevěsty z rodičovského domu otec poplive nevěstu na hlavu a prsa. Prý pro štěstí… Mnohem zábavnější je tradice, kdy manžel musí povinně měsíc po svatbě chodit pouze v ženském oblečení. Má tím lépe pochopit, jak se žena cítí a jaký těžký úděl v životě má.

V Jižní Korei několik desítek minut tlučou ženicha po nohách shnilými rybami. Po tomto „obřadu“ se ženich nemyje a hned jde s manželkou do postele. Opravdu „voňavé“ afrodiziakum, nemyslíte?

V Polynésii se musí celá rodina nevěsty poskládat do „lidského koberce“, po němž přejde ženich.

Na ostrově Jáva musejí novomanželé za svou svatbu zaplatit jistý poplatek. Nedejte se však zmást, nejde o peníze, ale o krysí ocásky. Konkrétně 25 za jednu svatbu.

Ve Finsku si budoucí nevěsta hraje na žebračku. Obchází domy s povlakem od polštáře a prosí o svatební dary. Často ji doprovází starší ženatý známý, který nad nastávající drží deštník, jako symbol ochrany. Ať prší nebo ne.

Líbil se ti tento článek? Budu ráda, když o něm dáš vědět dalším nevěstám 🙂