svatebni_kytice_ruze_nevestin_zavoj_nevesta
Inspirace, Inspirace a tipy

Naše svatba aneb byla to párty

Jak už jsem zmínila, svou svatbu už mám za sebou, a tak se chci podělit o dojmy z celého dne.

Pro náš den D jsme si vybrali datum 21. července a skvělé místo Františkův dvůr v Klokočově, které jsem si prostě zamilovala. Je to farma, kde jsou koně a další hospodářská zvířata, kolem louky a nádherné výhledy a hlavně vynikající jídlo.

Dopolední přípravy

A jak to teda probíhalo? Na místo jsme přijeli už o den dříve, abychom vše nachystali a taky se nemuseli brzy ráno přesouvat.

Ráno jsem vstávala už po 6, nachystat sebe, roční dceru, potřebné věci a přesunout se na snídani, kterou jsem do sebe doslova musela naházet, protože najednou bylo 8 hodin a objevila se kadeřnice a fotograf.

Budoucího manžela jsem přestěhovala do vedlejšího apartmánu a já až do obřadu nevytáhla paty z toho našeho. Kadeřnice a kosmetička na mě vyšívali skoro 3 hodiny, fotograf to všechno zdokumentoval a mezitím se začali sjíždět první hosté. Samozřejmě nesměl chybět panáček na kuráž. Svému muži jsem hned ráno dala rovnou celou flašku Jäggermeistera.

Zatímco od snídaně až do 12 hodin probíhal můj přerod v nevěstu, mému muži na přípravu stačilo 10 minut. Ještě si všichni dělali srandu, že je naprosto v pohodě u pivečka a nevypadá, že by se měl ženit. Z jeho pohledu to bylo ale trochu jinak, protože také zajišťoval spousty věcí od vyzvedávání koláčů a kytice, po organizaci DJ a svatebčanů.

Foto Jan Senčák

Řekli jsme si “ANO”…

Obřad jsme měli na 13 hodin venku pod velkým kaštanem. Odpočítávám poslední minuty svobody a čekám, až si mě taťka vyzvedne.

A je to tu, začíná hrát hudba, nejprve jde ženich s mamkou a na signál personálu vyrážíme pak my. Přiznám se, že jsem se nejvíce soustředila na to, abych na tom štěrku sebou nepráskla na zem. Procházíme uličkou rozněžněných svatebčanů a blížíme se k mému muži, který konečně vidí výsledek tříhodinové práce profesionálů a vypadá spokojen 🙂

Obřad byl naštěstí krátký, řekli jsme si své “ANO”, vyměnili si prstýnky, které jsme museli trochu přesvědčit, aby se na vedrem napuchlé prsty vlezly. První novomanželský polibek a poslední podpis starým příjmením. Tak a bylo to.

Přípitek šampusem, na který jsem se už těšila, protože jsem měla ohromnou žízeň, poté gratulace a průchod špalírem. Svatebčanům jsme rozdali kornouty s rýží a malé bublifuky – byla to dobrá volba, na fotkách to vypadá skvěle, jen tu rýži jsem vysypávala z vlasů a podprsenky ještě před spaním.

Foto Jan Senčák

Tradice, jídlo a zábava

Nasledovala hromadná fotka a přesun na oběd. U vstupu do restaurace nás personál přivítal dalším šampusem k přípitku a tradičním rozbitím talíře. Spolupráci při úklidu jsme zvládli, zranění si odnesla pouze svědkyně, která nám v dobré víře přišla střepy ještě znova rozmetat po zemi.

Manžel mě přes práh přenesl v náruči a usedli jsme ke slavnostní tabuli. Tátu jsem poprosila předem o krátký proslov, pak jsme si připili a konečně se dostali k jídlu. Jako novomanželé jsme tradičně dostali jeden velký bryndák, jednu polévku a jednu děravou lžíci a navzájem se krmili.

Od obřadu začal čas strašně rychle ubíhat. Po obědě byla chvilka se přesunout s dary na pokoj, na pár minut si oddychnout a hned zase zpět pro změnu na krájení dortu a kafíčko.

Pro svatebčany jsme měli přichystanou vyjížďku koňským povozem po okolí a my jej pak využili taky pro první focení.

Po návratu nás čekal první novomanželský tanec na písničku Navždy od Kristiny a společný tanec s rodiči na písničku What the wonderfull world od Louise Amstronga.

Potom pro změnu focení s dcerou, pak společné skupinové fotky se svatebčany a nakonec opět naše párové fotografie. Bylo toho hodně a bylo to dlouhé.

Skoro v 9 večer se vracíme z focení. Ještě bylo třeba vybrat další adepty na svatbu házením kytice a podvazku a pak už jsme se mohli konečně vrhnout na raut a jít se bavit na parket.

Svědkyně se svatebčany pro nás přichystali překvapení v podobě fotoalba z fotek z instaxu a vzkazů od svatebčanů, která mě opravdu dojala a taky to vysvětlovalo “ztrátu” některých našich věcí během dne 🙂
Nezapomenulo se taky na svatební hry, které si pro nás svědci připravili a u kterých jsme se fakt dost pobavili.

Suma sumárum – den utekl celkem rychle, je potřeba si ho opravdu užít a vnímat každý okamžik. Mrzelo nás, že jsme si nestihli sednout a popovídat se všemi svatebčany (bylo tam 50 hostů), ale i přesto se všichni bavili a byli spokojení (alespoň si nikdo nestěžoval). Byla to prostě skvělá párty, která vyšla podle našich představ a o to nám šlo.

cervene_boty_cervene_ponozky
Foto Jan Senčák